Runatal
Runatál
On visel na vetry
zmítaném strome,
v neznámu co korení;
jsa proklán kopím
po devet nocí
moudrý Ódin sám sobe obetí.
Nejedl a nepil nic,
jen hledel v hlubin tmy,
pak zaplakal a runy vzal.
Konecne vrátil se.
Bolthornuv syn,
který jest otcem Bestliným
devet mi písní pel,
medovinu mi naléval,
carovný ódraedir.
Pak rostl v tajných vedeních v moudrosti veliké,
ožily skutky ve skutcích a slova slovum dala žít.
Runám se uc,
uc se je císt, ty mocné silné znaky ság,
znaky, jež Bolthorn krví psal
a Ódin do skal vyrýval.
Pro Ásy Ódin,
pro elfy Dain,
Dvalin pro trpaslíkuv svet,
Asvid pro obry ukrutné,
a ted je ryju já.
Než stvoren clovek, Thund je ryl,
Co rychle vzchází, uvadá.
Umet je rýt, umet je císt,
vedet jak barvit, overit,
kterak se ptát a obet dát,
odeslat je, i moc jim vzít.
Spíše se ptej než prechvaluj,
dar každý hledá dar,
Radeji odpust než zatrat:
Dríve než clovek napsal Thund.