Staro germanske pismo
RUNY
Šlo o starogermánské písmo, kterým se však zpravidla nepsalo, ale rylo se do kamenu, dreva, kostí a pod. - a z toho také vychází i základní tvar písmen - run - rovné prímé linie. Puvod runového písma není dodnes bezezbytku doložen, dríve se usuzovalo, že bylo odvozeno prímo z Latiny, ale nyní se jako pravdepodobnejší jeví teorie, že bylo odvozeno od mladších podob severoetruských abeced používaných v jižním podhurí Alp približne od 4. století pr.n.l. do 1. století n.l. Pri sledování vývoje runového písma Germánu je treba vrátit se hluboko do staroveku:
Fénické písmo:
Puvod všech moderních Evropských písem je treba hledat v nejstarším hláskovém písmu Stredomorí - Fénickém písmu. Fénicané své písmo používali približne od 2 tisíciletí pr.n.l. do 3. století pr.n.l., prvotne k obchodním zápisum a rozšírili jej po celém Stredomorí, kam sahal jejich vliv a kolonie. Sloužilo tak jako základ písma reckého, etruského, iberského ci písma užívaného v Cartagu tzv. punské kurzívy. Fénicané psali zprava doleva.
Etruské písmo:
Z písma Fénicanu vychází další z duležitých písem staroveku - písmo Etrusku. Dle stárí a vývoje lze rozdelit písmo Etrusku do trí fází - nejstarší ranná podoba byla užívaná asi od 7. století do 5. století pr.n.l. Pozdní podoba znaku byla užívaná približne od 4. století pr.n.l. do 1. století pr.n.l. a poslední tzv. "normalizovaná" nejmladší podoba byla užívána pred nahrazením Latinou. Poslední - normalizovaná forma je také Latine již nejvíce podobná. Narozdíl od Latiny se však ješte etruské písmo jako u Fénicanu psalo zprava doleva. Latina sama vznikla odvozením z písma etruského po opanování jejich území Rímany
FUTHARK: - runové písmo germánu:
Runové písmo vzniklo asi nekdy pocátkem našeho letopoctu v podhurí Alp odvozením z mladších podob severoetruských abeced. Nekteré znaky mužeme z písma Etrusku prímo odvodit, jiné jsou pravdepodobne puvodního germánského puvodu. Runové písmo se pak za postupných zmen šírilo na sever za Alpy do germánských oblastí a dále do Anglie, Irska, Skandinávie. Staré teorie, že šlo o ryze puvodní pragermánské písmo ražené úcelove napr. nacistickou propagandou byly dávno opušteny. Prestože existovalo nekolik ruzných runových sad, nejpoužívanejší a nejznámejší je bezesporu tzv.
Futhark - abeceda nesoucí jméno dle svých prvních slabik F U TH A R K. Behem vývoje se tvar i pocet jednotlivých znaku menil, až se z puvodních 24 znaku tzv. staršího Futharku ustálil na 16. znacích Futharku mladšího. Mladší Futhark sice abecedu zjednodušil, ale pro cást drívejších slabik chybel nyní znak a tak se nekteré stejné znaky používaly casto s ruzným významem - fonetickým i obsahovým. Texty ve starším Futharku jsou psané pragermánskou formou jazyka a nalézáme je zhruba od 2. do 7. století n.l. kdežto památky psané mladší formou Futharku náleží do období Vikingu a povikingského období a jsou již psány dialekty a jazyky jednotlivých germánských kmenu a národu. Nejmladší nápisy psané v runách nalézáme na náhrobních kamenech ve Skandinávii ješte v 16. století. I v mladším Futharku nalézáme rozdíly, existovaly tu v zásade dve hlavní skupiny severských runových abeced - skupina Dánská a Norsko-Švédská. V praxi se však v mladším Futharku používalo obou systému po celé oblasti pusobení severanu zároven a nezrídka se obe skupiny spojují a prolínají. Je tedy pri prekladech runových nápisu nutné brát ohled na nejednoznacnost formy a zároven na casto složitou formu zápisu. Preklady také komplikuje fakt, že se runami psávalo casto v pruzích a pásech, nekdy strídave zprava do leva a naopak, nebo hlavou dolu (stácel-li se napr. pás do kruhu) a tak lze mnohé runy pri horizontálním ci vertikálním prevrácení omylem zamenit.
Mladší Futhark: používaný ve vikingském období - 16. znaku.
Starší Futhark: používaný do vikingského období - 24 znaku (kde znak chybí byl prevzat do mladšího stejný).
Alpské runy: nejstarší varianty runových abeced